Letní miminka 2004 - č.94: Moje porody - přirozený a indukovaný
- Rodičovství
- petit
- 03.02.07
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahojky, konečně se mi podařilo najít trochu času a napsat slibovaný deníček o porodu Editky. Chci nejen popsat můj druhý porod ( to bych byla rychle hotová vzhledem k jeho délce), ale pro srovnání i první. Poprvé jsem měla krásný přirozený porod, a podruhé mne čekala obávaná indukce, a tak bych ráda porovnala rozdíly mezi přirozeným a indukovaným porodem, tak jak jsem je prožívala a cítila já.
Poprvé jsem rodila v červenci 2004. I tehdy jsem měla plánovanou indukci ( hlavně kvůli lékům, co jsem si píchala v těhotenství), ale plánům navzdory jsem porodila přirozeně několik dnů před plánovaným termínem. Na kontrole jsem byla tehdy ve čevrtek, lékař mne vyšetřil, konstatoval, že se ještě nic nechystá, udělal mi Hamiltona ( narozdíl od jiných mohu říci, že pro mne to bylo jen nepříjemné, ne bolestivé) a naplánoval termín indukce na další týden.
Druhý den při vaření večeře jsem najednou zjistila, že ze mne něco teče. V první chvíli jsem se vyděsila, že už neudržím ani moč, a začala brečet ( těhotné moje myšlenkové pochody určitě chápou). Jenže to teklo pořád dál, a tak mi konečně seplo: JE TO KONEČNĚ TADY! Jako každá prvorodička jsem totiž měla největší strach z toho, že nepoznám, že mi porod začla ( ha, ha ha), a že budu opakovaně jezdit na porodní sál s poslíčky, a tam mne budou posílat domů a ťukat si na čelo ( podotýkám, že v té nemocnici pracuji a tak mne tam všichni znají). Kontrakce jsem neměla žádné.a věděla jsem, že do první dávky ATB ( po odtoku vody) mám zatím čas, tak jsem v klidu dovařila večeři, uklidila tu spoušť, která byla na zemi v kuchyni, šla se osprchovat, oholit, umýt si hlavu, atd. prostě abych zabila čas. Když jsem to sladké tajemství řekla své drahé polovičce, tak zbledl a tu večeři nemohl ani sníst. Asi za 3 hoďky, jsem vyrazili k porodnici.
První kontrakci jsem dostala při pohledu na nemocnici - vzhledem k tomu jak dlouho tam pracuji a mému tehdejšímu syndromu vyhoření, jsem předpokládala, že je to jen negativní reakce na toto místo. Když jsme došli na porodní sál, tak jsem se nemohla dozvonit. Po několika minutách mi otevřela doktorka, a po té co se dozvěděla, že jsem zcela zákeřně začala rodit ( od kolegyně samozřejmě očekávala jen samé komplikace), zbledla. Uklidnila jsem ji, že zatím kontrakce nemám a tak mohu klidně počkat, což bylo jen dobře, protože v tu dobu měli 3 porody na sálech v běhu a 4. se chystal přímo v přijímací místnosti. Zůstala jsem v čekárně, kde jsem před nedočkavými tatínky hrdinně přecházela sem tam, občasnou kontrakci prodýchávala a považovala se za velkou hrdinku, jak s přehledem to zvládám. Asi za půl hodiny pro mne přišla porodní asistentka, že aspoň natočí monitor, ale manžel musí zůstat venku, protože na příjimcí místnosti rodí jedna maminka. Zatím začaly být kontrakce pravidelné, asi po 3 minutách a já se bavila tím, že jsem pozorovala, jak mi nabíhají ty čísla na monitoru a zase klesají. Seděla jsem tam sama hodinu, a když přišla PA, tak se lekla, že opravdu rodím, když jsem jim přece říkala, že žádné bolesti nemám - jo to holt bylo před 1,5 hodinou. Vyšetřila mne a s optimismem konstatovala, že jsem na 2 cm, že se to pěkně chystá a určitě to do rána bude - byla půlnoc. Zavedli mne i s manželem na porodní box., Kontrakce se mi rychle zhoršovaly a záhy se přidalo i zvracení a průjem. Takže další hodinu jsem strávila na WC v sedě s mískou před sebou a manžel si užíval našeho nadstandartu a jak jsem pak zjistila pospával. Musím říct, že jak se kontrakce zhoršovaly, tak mi představa, že takto trvají až do rána, brala docela optimismus. Dokonce jsem si už v duchu přiznávala, že chápu ty, které chtějí epidurál ( já ho dostat nemohla). Kontrakce jsem měla prostě pořád, jak jedna skončila, tak ihned začínala druhá, neměla jsem vůbec čas si vydechnout. Když za hodinu dorazila PA i s lékařkou, že mi sepíšou příjem a musím podepsat řadu příjmových papírů, a udělat přípravu,tak něvěřícně hleděly, že to není možné, že mám kontrakce tak často. Asi bych jim v té chvíli podepsala cokoliv, a vůbec mne nezajímalo, co je tam napsáno. Pak mne PA vyšetřila, zjistila, že mám už jen lem, a tak že mohu začít trochu tlačit. Na porod mne nejdříve položily na levý bok -malý nebyl úplně dorotovaný, a tato poloha to urychlí - značně také zesílí kontrakce. V ten moment už jsem vlastně nevnímala co se kolem děje a ani si na to nepamatuji, takže průběh znám jen od manžela. Vím jen, že jsem tlačila, co mi síly stačily, ale nástřih jsem vůbec necítila, i když mi dopředu řekly, že ho udělají. Když jsem měla pocit, že už opravdu nemohu, tak mi moje PA říkala, že už vidí plešatou hlavičkou, a že se mi za chvilku uleví. A najednou všechna bolest byla pryč - během jedné sekundy - a vzápětí mi položily na břicho mého syna. Byl pěkný macek - 3950 g a 51 cm, a křičel co mu síly stačily. Dál už to moc přirozené nebylo - šití, injekce proti krvácení, atd., ale až to té doby mne nevyšetřil lékař, nedostala jsem žádný lék, lékařka porodu jen přihlížela a já se cítila pyšná, že jsem to tak zvládla. Jen jsem se pak ptala manžela, jestli jsem nekřičela, a ten mne uklidnil, že ne, že jsem mu jen zlomila několik kostí v ruce, jak jsem mu ji zmáčkla a prokousla ruku. Celková doba porodu - kontrakcí byla 2,5 hodiny a já jsem byla tak plná endorfínu, že jsem už necítila žádnou bolest, a ani jsem si na žádnou pořádně nevzpomínala.
Termín druhého porodu mi vycházel tento rok na 5.1. A už před Vánocemi se lékaři tvářili skepticky, jestli vydržím přes Nový rok. Já ale byla odhodlaná vydržet, a i přes pohrůžky, že druhé miminko vypadá ještě větší než to první, jsem nabídky indukce odmítala. Jenže minul Nový rok, pak i 5.1. a já chodila na monitor co 2 dny, byla v naprosto vzorném zdravotním stavu - kolegové číhali na každou chybičku, aby mne přesvědčili k indukci - a nedělo se nic. Hamilton vedl k tomu, že jsem se otevřela na 2 cm a zase nic. Denně jsem chodila několik kilometrů se psem a se synem na procházky, běhal do schodů, pila červené víno, uklízela a po večer jsme se snažili s manželem miminko vyhnat - a nic! Kromě vydatných poslíčků - ty jsem poprvé prakticky neměla - se nedělo nic, i zátka mi odešla bez nějaké změny. Takže nakonec padl ortel - 11.1. v 7,00 nástup k indukci. Musím se přiznat, že jsem to obrečela. Měla jsem pocit vlastního selhání, že nemohu spontánně a přirozeně porodit jako poprvé, ale strach o mimčo mi nedovolil nadále vzdorovat. Měla jsem i obavy, protože mne mnoho známých strašilo, že při indukci jsou horší bolesti než při spont. porodu a věděla jsem, že opět epidurál být nemůže - a stejně z epidurálu mám větší strach než ze samotného porodu ( to víte - lékař) 11.1 v 7,00 jsem přišla na porodní sál - sama, protože jsem manžela poslala zatím do práce, s tím, že to může dlouho trvat a co tam pak bude dělat. Natočili mi monitor, napsali příjmové papíry, vyšetřili - nadále na 2 cm. V 8 hod jsem přišla na porodní box a PA mi zavedla čípek. Nejdřív se nic nedělo, pak se začínaly ozývat slabé a krátké bolesti - spíše jako při menstruaci. Kolem 9 hod mi začaly opravdové bolesti - bohužel tentokrát i křížové - což pro mne znamenalo opět odchod na wc a už z minula známý dvojboj. PA mi slíbila, že mne přijde vyšetřit v 10 hod, a nejdříve jsem měla v plánu, že manžela zavolám, až podle nálezu. Pak jsem ale psychicky nevydržela a volala jsem mu už kolem půl desáté. Po 10 hod si mne přišla asistentka vyzvednout na WC - už jsme se holt znaly z minulého porodu. Když mne vyšetřila, tak honem, kde prý mám manžela, že branka je zašlá a jak mi píchne vodu, tak porodím. V ten moment manžel vcházel - ani se nepřevlékl a nepřezul. Jak píchla vodu, tak mi rázem přestaly křížové bolesti a musela jsem začít tlačit - tělo si prostě samo poručí co je potřeba - a asi na 3 zatlačení byla malá venku. Měla opět 3950 g - nevyšly ty pohrůžky se 4 kg, ale moc nechybělo a 50 cm. A byla krásňoučká. Tím, že do posledního momentu měla před hlavičkou „přilbu“ z plodové vody, nebyla vůbec pomačkaná, a ani pořádně nebrečela, jen si tak chvílku kníkala a hned se přísála velkou silou k prsu - jako kdyby to dělala odjakživa. A celková doba bolestí - 1,5 hod! V době, kdy ostatním mamkám na indukci dělali přípravu - nálev, atd., já už rodila - prostě protekce. Bez doktorů, přesně jak jsem si přála. Doktor mne samozřejmě vyšetřil při závěrečné kontrole a při šití - nástřih byl ale malinký - jen aby povolil jizvu z minule. Nakonec mne ale trapas neminul. Když mne ten mladý lékař šil ( žádná doktorka ten den nebyla k dispozici) přišla na porodní boxy velká vizita. Takže v oblíbené gynekologické poloze, zapatlaná od krve a zpocená, v elegantním andělíčku zavázaném na břiše, jsem společensky konverzovala s přimářem a dalšími lékaři. Tato scéna mi asi bude často probíhat hlavou, až se zase budeme potkávat na obědě - doufám jen, že na ně to takový dojem neudělalo a budou si mne pamatovat z jiných situací.
A co se týče toho srovnání mezi porody. Vnímám 2 zá:,–(ní rozdíly - indukovaný porod rychle nastupuje a kontrakce jdou rychle za sebou a jsou intezivní. A ten, podle mne nejvýznamější rozdíl, -zatímco poprvé jsem byla v endorfinovém rauši, a spoustu věcí a tím pádem ani bolest si nepamatuji, podruhé jsem byla naprosto reálně při vědomí, vnímala jsem přesně co se dělo, co mi kdo říkal, kolik bylo hodin. A to je asi to, co dělá indukované porody horší. Mozek nestačí vyrobit milosrdné opiáty, protože se nedokáže na už probíhající porod tak rychle naprogramovat a maminka si vše nejen prožije, ale taky pamatuje. Taky je určitě rozdíl, když už má někdo nález tak načasovaný jako já, nebo má pořád bolesti a neotvírá se.
Takže závěrem - já se cítím jako chodící reklama na porod. Rodila bych klidně kdykoliv znovu - vzhledem ke zkracující tendenci bych příště asi už rovnou tlačila. A moje největší šestinedělková deprese byla ( stejně jako minule), že už ten nádherný pocit nejkrásnějšího životního setkání- když poprvé máte dítě na břiše, nikdy nezažiju. Minule jsme, po Danyho vážném úraze, ten názor změnili a výsledkem je Editka, ale teď už by mne opravdu čekalo další dítko jen jako nečekaná „havárie“. Musím přiznat, že je mi to moc líto. Už nezažiju znova // testík, všechno to těšení a strach, UZV, pohyby v bříšku, ale mám 2 krásné a zdravé děti a jsem za ně moc vděčná.
Všem, které to podruhé máte ještě před sebou, přeji co nejrychleji // a pohodové těhotenství a „protekční“ porod. Jen pro ty co mají nějaké obavy - podruhé jsem tak nějak rychleji nabírala síly, po pár hodinách jsem byla zcela fit. Rychleji se začalo dělat mlíčko, už otužilé bradavky vůbec nepopraskaly a v porodnici jsem si krásně odpočala a přečetla 2 knížky. Takže největší práce je zavést doma nějaký rytmus - a na tom stále pracujeme!
A můj obdiv všem, kteří to celé zvládli přečíst!
Ahojky Petra + Dany 2,5 r. a Editka 3 týdny
Přečtěte si také
Švagr kritizuje, jak nosíme miminko. Vlastní dceru přitom uráží
- Anonymní
- 12.06.26
- 576
Říká se, že nejvíc rad o výchově dětí vám vždycky dají ti, kteří by si měli nejdřív zamést před vlastním prahem. U nás v rodině tuto roli dokonale plní můj švagr. Kdykoliv se vidíme, má okamžitě...
Šílený útok na matky s kočárky: Řidička v SUV nám přála smrt dětí
- Anonymní
- 12.06.26
- 497
Mateřská dovolená je občas pořádný maraton na psychiku. Když už se vám konečně podaří sladit spánkové režimy dvou miminek, sbalit půlku domácnosti do tašky pod kočárek a vyrazit ven na čerstvý...
Toxická šéfová, nula na výplatní pásce a syndrom vyhoření. Končím!
- Anonymní
- 12.06.26
- 367
Potřebovala bych načerpat trochu té pověstné ženské odvahy, protože v sobě momentálně dusím strašnou úzkost. Už pět let pracuji v jedné středně velké firmě na administrativní pozici. Práce mě ze...
Nejhorší noční můra realitou: Dcera se začala poškozovat a já se hroutím vinou
- Anonymní
- 12.06.26
- 238
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě nesmírně citlivé a bolavé téma. Chci se zeptat, jestli si tím některá z vás prošla, protože já mám pocit, že se mi hroutí celý svět a moje srdce se...
Survivor 2026: Otakar vyhrál naprosto zaslouženě! Proč ho internet lynčuje?
- Anonymní
- 12.06.26
- 128
Taky jste ponocovali u finále Survivora? Já regulérně spala asi tři hodiny, oči mám ráno jako angorský králík, kafe liju do půllitru, ale musím to ze sebe dostat. Když jsem totiž ráno otevřela...
Ostuda v restauraci: Tchyně si dotočila vodu na záchodě a pak zdrhla bez placení
- Anonymní
- 11.06.26
- 3662
Oslavy dětských narozenin mají být plné radosti, smíchu a rodinné pohody. Člověk si naplánuje pěkné odpoledne, zarezervuje stůl v restauraci a těší se, jak si to všichni společně užijí. Jenže když...
Našla jsem si mladého „kolouška“, ze kterého se vyklubal žárlivec a násilník
- Anonymní
- 11.06.26
- 1770
Můj milostný život by vydal na celou knihu. Mám za sebou tři nevydařená manželství a několik vztahů, které dopadly velmi podobně. Když jsem si před pár měsíci našla chlapa o patnáct let mladšího,...
Syn chce strávit celé léto u táty. Nemám šanci konkurovat jeho prázdninám
- Anonymní
- 11.06.26
- 1609
Prázdniny máme rozdělené víceméně napůl. Aspoň tak jsme se s bývalým manželem domluvili. Jenže poslední týdny mám pocit, že se všechno začíná měnit. Můj bývalý totiž synovi připravil prázdniny snů...
Odjela jsem do lázní kvůli neplodnosti. Stačil jeden malý úlet a byla jsem v tom
- Anonymní
- 11.06.26
- 2351
Život umí být někdy plný paradoxů. Jenže v mém případě si za komplikace můžu z velké části sama. S přítelem jsme se snažili o dítě tři roky. Po sérii vyšetření nám lékaři oznámili, že problém je na...
Sousedce věčně utíkají psi z množírny. Nebude na ni povinná registrace krátká?
- Anonymní
- 10.06.26
- 1487
Už dlouho jsem sem nic nenapsala, ale dnešní ráno mě vytočilo natolik, že si prostě musím vylít srdíčko. A kde jinde, že jo? Tady mě aspoň pochopíte. Chci se vás zeptat – už jste zaregistrovaly tu...
))
(Tam som bola snáď jediná, čo mám deti…) Túto stredu máme akúsi besiedku, partneri aj deti sú vítané, mali by sme tam aj niečo predviesť, Ja sa hrozne teším, len neviem, či tam nebudem trapasiť jediná, či tam z nášho kurzu ešte niekto príde, ha-ha 
Nakonec jsem vybrala ze 2 tu podle me lepsi a jela tam s prihlaskou. Pani reditelka mi na rovinu rekla, ze misto pro trilete deti nema 
(Ešte ti posielam SZ)